Sníme, doufáme v něco nedosažitelného, věříme, abychom nezešíleli z jednoduché skutečnosti. Vytváříme kolem sebe iracionální konstrukce možné skutečnosti, odmítáme otevřít oči v odpověď, která nám leží přímo u nohou. Opájíme se kofeinem v naději, že černá je opravdu černá. Posloucháme své životní melodie s vírou v Mozartovu symfonii C dur a v omezenosti vnímáme pouze hranice hudební stupnice. Člověk je existence, jež bez snů ztrácí smysl.